Hledat
|

Tomáš Zdechovský: EU začíná u žaludku českého občana

Aktuality   |  19.10. 2017

Češi prostě nevědí nic o globálních strategiích EU nebo propojenosti energetických sítí. Ale velmi dobře vědí, že v Německu koupí levnější a kvalitnější potraviny, říká v rozhovoru o českém pohledu na EU europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).

Jak byste hodnotil současný vztah České republiky k Evropské unii jakožto organizaci, jejíž je ČR součástí?

Současná vláda udělala obrovský posun. Od potížisty, který byl vždy proti všemu, až po nynější stav, kdy hraje v EU poměrně konstruktivní roli. Projevuje se to třeba tak, že je Česká republika zvána na jednání, kam dříve jednoduše zvána nebyla. I česká témata – jako například dvojí kvalita potravin – jsou v EU brána poměrně vážně. Které české téma se dostalo na evropskou agendu v uplynulém období od roku 2010 do roku 2013? Já si zkrátka žádné nevybavím. Teď nejde jen o dvojí kvalitu potravin, ale třeba i otázku bezpečnosti dálkových řidičů nebo otázku kybernetické bezpečnosti, kterou Česká republika v posledních letech několikrát reflektovala.

Není ale trochu legrační, že největší evropské téma je v Česku zrovna dvojí kvalita potravin, když se zároveň řeší budoucnost celé evropské integrace?  

Většina lidí u nás nechápe smysl Evropské unie. A ten se jim dá vysvětlit právě na těchto detailech. Těm, kteří se tématu dvojí kvality potravin trochu vysmívají, bych rád řekl, že podle průzkumů Češi prostě nevědí nic o globálních strategiích EU nebo propojenosti energetických sítí. Ale velmi dobře vědí, že v Německu koupí levnější a kvalitnější potraviny. A že třeba výrobek se stejnou značkou a ve stejném obalu má v Česku jiné složení než v Německu. EU zkrátka začíná u žaludku českého občana a sahá až po ta témata, která jsou spojena s globální bezpečností. Nic z toho ale nesmíme podceňovat.

Takže souhlasíte s častým názorem, že problematický vztah Čechů k EU pramení z toho, že jí Češi prostě nerozumí?

Češi jí nerozumí a nikdo je o EU neinformuje. Když jedeme autem ze zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku, přelaďujeme cestou různé rozhlasové stanice. V západní Evropě slyšíte v rádiu spoustu informací o tom, čím se Evropský parlament zabýval. V České republice je takových zpráv málo. I proto se snažím zviditelňovat témata, která se lidí přímo dotýkají. Je to třeba právě zmíněná bezpečnost kamioňáků. To se netýká jen samotných řidičů, ale i jejich rodin a samozřejmě zaměstnavatelů. Nebo když třeba někdo dostane neprávem pokutu v Nizozemsku, domůže se nápravy snáz, než kdyby se to stalo v zemi mimo EU. Je důležité zdůrazňovat, že v EU fungují demokratické principy a člověk se snáz domůže spravedlnosti.

Naznačujete, že by se měla víc snažit média. Co třeba vzdělávací proces? Jak by se měl soustředit na EU?

Jezdím přednášet po českých školách a od učitelů často slyším, že neví, podle čeho by měli tu Evropskou unii učit. Že neexistují pořádné učební materiály, že učit dějepis EU je k ničemu a učit zeměpis EU je taky nanic. Důraz by se podle mě měl klást na informace o kompetencích, které EU má, aby se ukázalo, k čemu je dobrá. Řada učitelů to neví, což je škoda. V tomto bychom měli vzdělávání určitě rozšiřovat.

V čem se podle Vás situace v ČR v tomto ohledu liší od situace v jiných „nových“ členských zemích EU? V Polsku, na Slovensku nebo v Maďarsku je EU vnímána pozitivněji.

Z vlastní zkušenosti mohu mluvit o Polsku, kde je prezentace EU daleko více přítomná. Jsem třeba poměrně kritický k evropské agentuře GSA (Agentura pro Evropský globální navigační družicový systém – pozn. red.), která sídlí v Praze. Má tu na starost jeden z nejdůležitějších výzkumů, ale její prezentace je prostě neviditelná. Má budovu v Praze 7, na které je zkratka GSA a nějaké logo, které vůbec nevypadá jako logo EU. Vlát by před ní měly vlajky ČR a EU a v médiích by měly být informace o výsledcích jejích výzkumů. Češi nadávají na Brusel, ale mohou nadávat i na Prahu. V Praze máme tři sta lidí, kteří jsou placeni z rozpočtu EU, včetně lidí, kteří jsou na zastoupení Komise, Parlamentu a tak dále. Kdo o nich ale ví? Právě třeba v tom Polsku je situace úplně jiná.

Když se podíváme na evropské instituce, zdá se, že se jejich komunikace postupně zlepšuje. A z posledního Junckerova projevu o stavu Unie je vidět, že se Komise poučila i v tom, jak komunikovat se státy střední Evropy. Vnímáte to podobně?

Poslední Junckerův projev byl nejlepší v historii a ukázal, že lidé spojení s Evropskou komisí mění svoje myšlení. Začínají chápat, že pokud nechtějí ztratit státy střední a východní Evropy, nemohou jen přikazovat, ale více o věcech diskutovat a brát vážně i témata, kterým se někteří smějí. Vidím to i v Evropském parlamentu. Když jsem tam na začátku mandátu v roce 2014 přišel, měl jsem pocit, že existuje větší snaha nás „převálcovat“.  V současné době už ten pocit nemám.

Jak se díváte na visegrádskou spolupráci?

Byl bych rád, kdyby Visegrádská skupina hrála výraznou roli. Máme ale zkušenosti s tím, že Polsko si za zády ostatních členů V4 vyjednává kompromisy s dalšími zeměmi a tak dále. Buď budou státy dodržovat ty dohody a budou postupovat jednotně – pak budou brány vážně. Nebo se budou chovat tak, jak se chovají dnes – každý si pojede svou politiku – a vážně brány nebudou. Podívejte se, jak třeba postupujeme při nákupu vojenské techniky. Mohli bychom spolupracovat, ale každý si jedeme vlastní linii.

Vidíte nějaké další zajímavé spojence, které Česká Republika v EU má nebo by měla mít?

Určitě je to Německo. Němci v řadě věcí rozumí české pozici a myslím si třeba, že Bavoři jsou – a teď po volbách i daleko více budou – nakloněni české pozici například v otázce migrace. Pak jsou to Slovinci, Rumuni, Bulhaři nebo Chorvati. V řadě věcí můžeme hledat společnou pozici s pobaltskými státy, stejně jako s Rakušany. Myslím si, že tyto vztahy jsme dlouho zanedbávali.

Jedním z faktorů, které od sebe odlišují různé země EU, je členství nebo nečlenství v eurozóně. Jak se na otázku eura díváte Vy? Máme euro přijmout? A kdy?

Otázka přijetí eura je otázka současných voleb. Ten, kdo vyhraje volby a bude skládat vládu, bude vlastně také rozhodovat o tom, jestli se do čtyř let staneme součástí eurozóny, nebo ne. Diskuze o euru tu dlouho chyběla. Čekal jsem, že před volbami bude probíhat v daleko větší míře. Ale neprobíhá, a z toho mi trochu vyplývá, že vstup do eurozóny během příštích čtyř let nikdo ve skutečnosti nechce. Bez politické diskuze euro nepřijmeme. O tom nerozhoduje žádný Evropský parlament, ale nikdo jiný než česká vláda. Já osobně jsem zastáncem vstupu do eurozóny, ale až po skutečně dlouhé a odborné diskuzi. Ta by se neměla vést na bázi emocí a pseudoargumentů. Vidím klady společné měny, ale s rozhodnutím nám musí pomoci i odborníci, kteří dokážou zvážit všechny dopady.

Debata o euru má svou ekonomickou rovinu, ale pak má také rovinu politickou. Myslíte si, že v určitých momentech může mít ten politický aspekt větší váhu než ekonomické dopady?

V pobaltských zemích bylo možné vidět, že politický aspekt měl větší váhu než ekonomický. U nás ohrožení nějakým velkým hegemonem není tak silné, takže ani ten politický aspekt tak silně nevnímáme. Ale samozřejmě tady je. V momentě, kdy by byl kterýkoliv stát eurozóny napaden, znamená to obrovský problém pro společnou měnu. V současné době si ale myslím, že ekonomický aspekt má větší váhu.

Na začátku jsme se bavili o pohledu Čechů na EU. Ten by mohly pozitivně ovlivňovat třeba evropské dotace. Jenže evropské peníze se v ČR nečerpají efektivně, někdy se z nich financují hlouposti, a tak je to vlastně jen další škraloup pro EU, i když na vině jsou často spíš české úřady. Dá se s tím něco dělat?

Určitě, a myslím si, že v EU už se tyto věci podařily posunout. Společně s dalšími dvěma českými europoslanci (Martina Dlabajová z ANO a Miroslav Poche z ČSSD – pozn. red.) jsem ve výboru pro rozpočtovou kontrolu a mohu říci, že dnes už tam převažuje důraz na efektivitu využívání finančních prostředků. Neptáme se, kolik ten projekt stál, ale jaké benefity přinese danému státu nebo regionu a jak efektivně tedy byly peníze vynaloženy. Nedávno otevírali rekonstruované nádraží v Plzni, které stálo dvě miliardy korun. Nemluvilo se tam ale o tom, že se prostavěly dvě miliardy, ale že se doprava díky tomu čtyřikrát zrychlí a že je to díky penězům z EU. Takový přístup se mi líbí.

Očekává se, že v příštím rozpočtovém období nebude už tolik prostředků na dotace, jak je známe dnes. Co to znamená pro Česko?

Budeme se muset více soustředit na projekty, které jsou opravdu investiční, a které nám přinesou další peníze. Měla by to být vlastně i naše příprava na to, že brzy už pro Česko peníze z politiky soudržnosti nepoplynou. V roce 2028 bude Česká republika podobně jako Německo přispívat do společné kasy víc, než bude přijímat. Příspěvky půjdou spíše na projekty evropského významu, výzkumná centra podobná tomu v Dolních Břežanech a další věci, které mají posílit konkurenceschopnosti EU vůči Číně a dalším státům. Během příštího období bychom se tedy měli lépe připravit na soutěž o evropské peníze mezi různými státy. Měli bychom urychleně dobudovat infrastrukturu. Všechny politiky bych vyzval k tomu, aby si po volbách vláda i opozice sedly k jednomu stolu a určily priority v oblasti lesnictví, vodohospodářství nebo dopravních staveb. Za sedm let se dá stihnout hodně věcí, ale když se nezačne hned, tak čas uběhne a bude to tady vypadat stejně jako dnes. Dnes jásáme nad otevíráním tří kilometrů dálnice, zatímco v sousedním Polsku se otevírají úseky o délce 15 nebo 20 kilometrů a stavba je výrazně rychlejší.

Očekáváte, že v budoucnu poplyne více společných peněz také na otázky, jako je migrace a bezpečnost? 

Ano, obecně posílí důraz na společná témata. Například boj proti kyberkriminalitě Česká republika prostě sama nevyhraje. Jedině pokud budou státy spolupracovat, mohou čelit případným útokům. Je rozdíl, když někam pošlete 15 milionů korun a 700 milionů korun a připojíte výměnu zkušeností.

Na změny v dotacích se budou muset připravit také čeští zemědělci, kteří budou muset trochu víc přemýšlet nad tím, aby nebyli jen producenti, ale také zpracovatelé a prodejci. Bude potřeba se zaměřit nejen na kvantitu, ale i kvalitu a přemýšlet nad aspekty hospodářské soutěže. Nad tím, že dobrý příběh prodá víc než farma s obrovskými dotacemi. Budeme také muset změnit způsob nakládání s krajinou. To, že budeme v nejúrodnějších částech ČR stavět haly, to je totální nesmysl. Měli bychom zachovat alespoň částečný konsenzus s přírodou.

Zdroj: http://euractiv.cz/rozhovory/cr-v-evropske-unii/tomas-zdechovsky-eu-zacina-u-zaludku-ceskeho-obcana/